27. 9. 2025 – 15. 3. 2026 výstavní sál v 1. patře Muzea Vyškovska
Příběhy malířky a grafičky Heleny Bochořákové-Dittrichové (1894-1980)
Výtvarnice je v širším povědomí známá především jako grafička, její malířské dílo je však také velmi bohaté. Rodina Dittrichových sídlila ve Vyškově v Sušilově ulici, kde měla menší obchod. K zálibám otce patřila myslivost, četba, poesie, matka se věnovala ručním pracím a oba rádi malovali, což byl i první impuls, který vedl budoucí malířku k zájmu o umění. Od dětství ráda kreslila, jak sama napsala, nikde nenechala kousek papíru, aniž by jej nepokreslila. Za svou první průvodkyni do světa malířství považovala hospodyňku Anežku, jež se starala o stařenku v nedalekém domě. Po večerech s ní sedávala u stolu a obě malovaly podle obrázků z náboženských knížek různé biblické postavy nebo jen tak předměty a zákoutí z domácnosti. V šestnácti letech odjela do Vídně studovat malbu k Nině Karáskové, příbuzné jejich rodiny, která ji předala celou řadu rad o barvě a kompozici. Navštěvovala Vídeňská muzea a jednou se odhodlala na karneval místní avantgardy, kde si však připadala jako zatoulaná ovce ve smečce hladových vlků. Celý karneval pro ni skončil velkým rozčarováním o světě umělců, ke kterým dříve chtěla jednou patřit. Po návratu z Vídně se v malování zdokonalovala a v roce 1912 se seznámila s Vladimírem Bochořákem, filozofem a básníkem, následujícího roku si jej vzala za muže a přestěhovala se do Brna. V květnu 1917 odjela do Vyškova malovat svoji maminku, 21. května však ve Vyškově vypukl velký požár, který zničil 55 domů na náměstí. Bochořákovi se rozhodli, že vydají soubor pohlednic s Heleninými kresbami a výtěžek z prodeje věnují postiženým požárem. Byla jednou z prvních žen studujících na pražské Akademii a na výstavě v roce 1922 získala za grafické cykly Válka a Bloudící první cenu. Za úspěšné zvládnutí akademie Bochořáková obdržela stipendium na studijní pobyt do Paříže. Po návratu z Francie proběhla v pražském Domě umělců její první souborná výstava, kterou se zařadila mezi mladé tvůrčí grafiky své doby. Ve Francii se inspirovala grafickými romány a v listopadu roku 1929 se ve Vyškově v knihtiskárně Františka Obziny vytisklo deset očíslovaných a podepsaných (na pravém Japanu) a padesát pouze očíslovaných kusů dřevorytového románu Heleny Bochořákové-Dittrichové s názvem Z mého dětství. Dřevoryty byly vytištěny i v knižním vydání v nakladatelství Orbis v roce 1929. Publikace Heleny Bochořákové-Dittrichové obsahuje soubor 95 dřevorytů. Autorka zde zobrazila svůj život z pohledu malého dítěte od narození po léta dospívání. Úvod ke knize napsal Arne Novák, srovnává tento román v obrazech s Babičkou od Boženy Němcové a postavu malé Heleny zde přirovnává k Barunce. Jedná se o první tzv. novelu beze slov na světě, kterou vytvořila žena. V Muzeu Vyškovska se nachází 2 zmíněné publikace Z mého dětství, samostatné grafické listy z tohoto cyklu jsou zapůjčeny ze soukromé sbírky. Na výstavě budou prezentovány také obrazy s různou tématikou, dobové předměty a doprovodný materiál pro dokreslení širšího kontextu.
Vstupné: 50 Kč, snížené 25 Kč